Leoš Pavlas

Jako malý skautík jsem se nevydal ani pro nanuka, aniž by mi společnost dělalo moje fialové BMX. Možnost se někam dostat rychleji než pěšky přinášel ten nenahraditelný pocit svobody. Navíc z kopce se ani nemuselo šlapat… a pak mi děda ukázal něco, na čem se nemuselo šlapat ani do kopce… Věčně rozsypaný pionýr se tak stal mojí modlou a já byl už v tu chvílí definitivně ztracen :)

Od té doby jsem se sápal na jakoukoliv motorku kdykoliv to bylo jen trošku možné, dlužno dodat, že příležitostí bohužel moc nebylo a podpora ze strany rodiny byla (vcelku pochopitelně) v červených číslech a čas utíkal.

Nezbývalo, než čekat a první motorku si koupit za své až jako dospělý (a tak trošku tajně, aby se maminka zbytečně nestrachovala). Co ale dělat, když i jako dospělý jste študák s prázdnou kapsou? Chodit na brigády a místo chození na přednášky koukat na všechny pořady, videa a číst všechny články, které jen trošku zavání benzínem! Zároveň jsem si souběžně jako zvláštní zálibu vypěstoval „studium“ veškerého vybavení. Přeci jenom jsem si na všechno okolo motorek musel vydělat sám, postupně schraňovat tu to, tu ono a chtěl jsem si být sakra jistý, že si za svoje peníze kupuji to nejlepší. A navíc, chtěl jsem mít nejdřív vybavení a až potom se začít potýkat s motorkou samotnou. Už tehdy se mi totiž otevírala kudla v kapse z pohledu na pašáky, co lítali ideálně na litrech v tílku a žabkách.

Kolem a kolem, první přilbu a páteřák jsem si kupoval právě v brněnském Bonmotu.

Po mnoha letech hledání štěstí ve vystudovaném oboru nastala chvíle, kdy jsem si musel přiznat, že mi motání se kolem motorek pouze pro zábavu nestačí, a že moje cesta povede zpátky do brněnské prodejny. Tentokrát už ale ne jako zákazník, ale žadatel o zaměstnání.

Napodruhé to vyšlo a roky příjemně plynou :)